Návrh optimalizace středních škol - na Středočeském kraji vystrčili růžky zastánci centrálního plánování
2021-02-16 05:20:37 | Mgr. Jaroslav Hodrment ©
Po listopadu 1989 se začal proces demokratizace našeho školství, jehož hlavním motivem byla autonomie škol, akademická svoboda. Po třiceti letech se však přímo v centru Středočeského kraje znovu odkudsi vynořují plánovači a kolektivizátoři. Šokujícímu návrhu takzvané optimalizace z dílny expertů odboru školství však nová politická garnitura evidentně nevzdoruje, radní Milan Vácha je naopak jeho přesvědčeným zastáncem. Historie má opět tendenci navrátit se do starých kolejí...
Středočeský kraj.
(Foto Mgr. Jaroslav Hodrment ©)
Dokument s názvem Návrh optimalizace sítě středních škol zřizovaných Středočeským krajem (2020) vznikl na Odboru školství Středočeského kraje v březnu 2020, tedy ještě za minulého politického vedení. Vedoucím odboru, čítajícího takřka 60 zaměstnanců, je PhDr. Alois Surynek, Ph.D. Ten však pod dokumentem podepsán není. Pod tímto šestnáctistránkovým elaborátem není totiž podepsán nikdo. Na konci najdeme jen zkratku odboru a příslušného oddělení. Dle autorského zákona se tedy jedná o dokument anonymní. Může být něco takového ještě vůbec možné?
Úvodní žargon o tom, jak obtížné je vhodně reagovat na dynamiku personálního, geografického, dopravního, sociálního, demografického a politického prostředí, jež vzdělávací systém ovlivňuje, je v naprostém rozporu s dalšími partiemi dokumentu.
Krajští školní plánovači se zde totiž dopouštějí základního metodologického omylu či jim to tak spíše bylo zadáno - posouzení KVALITY vzdělávacího systému totiž pojednávají zorným úhlem KVANTITY. Ejhle, na Středočeském kraji uzrál nový společenský jev: jedna ze základních marxistických pouček „kvantita přerůstá v kvalitu“ (modifikace Hegelovy myšlenky) je zde překonána. V pojetí Kraje kvalita naopak přerůstá v kvantitu, která se zde stává hlavním kritériem posouzení vzdělávacího systému.
Tak gratuluji - snaha učitele o kvalitní práci ve třídě, jeho příprava na hodinu, práce na dalším sebevzdělávání, snaha kolegů pomoci začátečníkovi, dobře míněné hospitace, zodpovědná a rozhodně nelehká práce ředitelů, spolupráce s rodiči, řada mimoškolních aktivit! To vše jste ve své takzvané optimalizaci poslali do háje. Kvalita se totiž do excelovské tabulky zachycuje dost obtížně. Skutečná optimalizace vzdělávacího systému musí záležet v posouzení jeho kvality. Kvantita, jako součást podpůrná, je až sekundární. Ona totiž kvalita vzdělávacího procesu je věcí individuálního posouzení zkušeného pedagoga, tudíž může být i snáze (na rozdíl od tabulek a statistik) předmětem kritiky. A to není patrně žádoucí.
Ve vzdělávacím procesu totiž nejde o výrobu a prodej zboží, stav akcií na burze, meteorologické měření, statistiku úmrtnosti na silnicích, půjčku v bance. Podkladem k optimalizaci nemůže být například ani statistické vyhodnocení výsledků maturitních zkoušek a podobně, protože škola od školy, kantor od kantora, žák od žáka, tedy matérie této statistiky, nejsou roboti ale jejich individuality se liší. Taková statistika je falešná, fikce, bez základu v realitě, jen hra s čísly.
Kantoři a žáci ke své práci a ke studiu přistupují chválabohu na základě svého postoje, vzdělání, svých zájmů, pedagogických zkušeností. To oni jsou ve třídě, učebně, tělocvičně, na mimoškolní aktivitě...
Nejde tu o nic marginálního, jedná se totiž o výchovu a vzdělání mladé generace Středočeského kraje, tedy o naši budoucnost. Jeho kvalitu může individuálně posoudit pouze pedagog, zkušený praktik s přehledem o fungování vzdělávacího systému u nás i v civilizovaném zahraničí, nepřerušeném komunistickou totalitou. Ne v různých motivacích a sporech politiků, ne od psacího stolu úředníka, ne nad tabulkou statistika, jako Pythagoras věřícího, že základem světa a vrcholem jeho dokonalosti je číslo.
Z další části dokumentu se bez skrupulí dere na světlo další skvělá totalitární myšlenka - kolektivizace. Pro mladší ročníky, jedná se o marx-leninskou ideu, že spojení samostatných jednotek do většího celku automaticky přinese zlepšení. Čili sloučíme-li školy, které mají statisticky „vychýlenou kapacitu“ (termín radního Milana Váchy o příbramských gymnáziích), automaticky dojde k povznesení našeho vzdělání na vyšší úroveň. Katastrofální následky této koncepce, ve státech kam zavítali komunisté, jsou snad jasné všem lidem, kteří už dokázali vyjít z protiatomového krytu.
Nová a nadějně vyhlížející politická garnitura Středočeského kraje, fungující již bez podpory komunistů, by se měla k dokumentům, vypracovaným svým úřednickým aparátem, chovat s maximální obezřetností, kritikou a skepsí, se zdravým rozumem. A pokud s nimi nesouhlasí, má dát úředníkům jiné zadání.
Radní Milan Vácha tento postoj evidentně zaujmout nechce či neumí. Mluví a mluví, vodopád slov. Na přímou otázku se však přímé odpovědi nedočkáte. Místní politici dle něj za své školy lobují (jakoby na tom bylo něco špatného), obě příbramská gymnázia trpí řevnivostí, rodiče žáků jsou rafinovaní. U příbramských učitelů si už vysloužil takovou milou přezdívku - buldozer.
Odlišné názory, s jejichž zdůvodněním si řada zkušených pedagogů dala práci? Opravdu inteligentní, slušný a názorný dopis samotných studentů Gymnázia pod Svatou Horou, na kterých by nám mělo záležet nejvíce? Rostoucí odpor laické i odborné veřejnosti k chystaným krokům? To jsou jen takové nepříjemnosti, stavící se panu Milanu Váchovi do cesty. Pan radní pedagogem není a nikdy nebyl, přesto chce středočeskou pedagogiku řídit. „Já nechci nechat Příbram padnout,“ přesvědčuje nás Vácha. Tak děkujeme, nikam nepadáme.
Výše uvedený optimalizační elaborát by mělo nové vedení Středočeského kraje se vší rozhodností poslat k čertu! Odpor veřejnosti k záměru Kraje, který reprezentuje radní Milan Vácha, geometrickou řadou roste. A naprosto oprávněně. Pokud vedení kraje situaci, kterou si samo způsobilo, nedokáže rozumně vyřešit, pak nebudu překvapen, když si na konci volebního období bude muset hledat zábavu někde jinde.
Jaroslav Hodrment
Mgr. Jaroslav Hodrment ©