Bůh s námi celých 400 let
2018-05-15 06:30:03 | Státní okresní archiv Příbram, PhDr. Věra Smolová ©
Co napsat o včerejším filmu České televize? Opravdu krásné renesanční kostýmy včetně pečlivě provedených okruží, i když v něm někteří protagonisté ztráceli hlavu ještě dřív, než stihli vystoupit na popraviště na Staroměstském náměstí.
Opravdu úctyhodný výsledek práce maskérů, kteří dokázali herce přetvořit ve vůdce stavovského povstání, jejichž podoba je dobře známá z dobových rytin. Třeba vlnka nad čelem Roberta Mikluše přímo křičela: „Já jsem světák Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic!“
Opravdu však mělo kromě hlubokomyslných úvah tří urozených dam - kéž by jednou z nich aspoň byla bývala inteligentní a všemi obdivovaná Polyxena z Lobkovic, která do tehdejšího politického dění skutečně zasahovala - ve filmu zaznít přinejmenším to, že Ferdinand Štýrský byl českým králem zvolen na zemském sněmu právě privilegovanými příslušníky zemských stavů katolického i nekatolických vyznání (tehdy ještě nevolili hlavu státu všichni dospělí ze všech společenských vrstev). Ti se totiž nepoučili z toho, co se o Ferdinandovi všeobecně vědělo: že byl vychován v přísné katolické víře matkou a učiteli, kteří mu vštípili přesvědčení, že panovník je zodpovědný za duchovní spásu svých poddaných a že jeho povinností je chránit obyvatele před odklonem od správné, z jejich pohledu výhradně katolické víry. Bylo známo, že Ferdinand proti členům nekatolických církví ve svých zemích postupoval s velkou tvrdostí. Ze Štýrského Hradce vypověděl nekatolické duchovní a mnozí obyvatelé evangelického vyznání odtamtud raději odešli sami… Ferdinandovy kroky sice vyvolávaly odpor mezi tamější protestantskou šlechtou, ta ale nedokázala zaujmout jednotný postoj… Ferdinand pak snadno dosáhl toho, že už na přelomu 16. a 17. století byla většina území vnitrorakouských zemí katolická. Jak si tedy naše šlechta mohla při volbě krále myslet, že se Ferdinand II. po dvaceti letech jako náš panovník změní?
V letošním roce si naše země připomíná hlavně 100 let od vzniku Československé republiky. Státní oblastní archiv v Praze však nezapomněl ani na rok 1618 a následující Českou válku. Kolektiv odborných pracovníků z tohoto archivu a z jeho středočeských okresních archivů připravil k tomuto neméně důležitému výročí putovní výstavu. Ve Státním okresním archivu v Příbrami bude k vidění v říjnu a v listopadu, kdy sice budou vrcholit oslavy první republiky, ale tím spíš neuškodí pohled trochu dál do naší historie. S trochou nadsázky lze totiž říct, že v roce 1618 to s koncem stavovské monarchie všechno začalo. Kdo se tedy bude chtít dozvědět, jak to ve středních Čechách léta Páně 1618 až 1621 opravdu vypadalo, může se těšit na podzim.
Popisek k obrázkům: Rodiny obou defenestrovaných místodržících se staly velkými mecenáši Svaté Hory, protože oba muži vyhození z okna Pražského hradu Panně Marii připisovali svou záchranu.
Státní okresní archiv Příbram, PhDr. Věra Smolová ©