Zapomenutá Čabounová

2021-03-19 08:19:31 | Květuše Ernestová ©

Začátek roku 2021 přinesl dvojité jubileum kdysi významné primadony s vřelým vztahem k Čechám, Praze a podbrdskému kraji ELISABETH POHL- BEISTEINER CZABON (18. ledna nebo února 1801, Kleinhöflein u Eisenstadtu - 26. ledna 1866, Vídeň), která svým pedagogickým uměním zásadně ovlivnila vývoj operní kultury v Čechách a v Evropě.

Před dvěstědvaceceti lety se narodila už jako pohrobek po smrti svého otce, snad pastýře, Andrease Beysteinera, v tehdy maďarském Kleinhöfleinu u Eisenstadtu Elise Beysteinerová. Její prozpěvování upoutalo kteréhosi knížecího úředníka, jenž ji neváhal představit knížeti Mikuláši II. Esterházymu (1765-1833). Charismatický vysoce vzdělaný panovník tenkrát už navázal na osvícené počínání svého děda Mikuláše I. Esterházyho a přijal jako maestra di cappella zpět do svých služeb zralého Josepha Haydna (1732-1809), jeho nástupce, bratislavského rodáka Jana Nepomuka Hummela (1778-1867) a posléze Johanna Nepomuka Fuchse (1766-1839) a knížecí dvorní kapela se stala centrem evropské hudební kultury. Esterházyovský dvůr přijímal na zámku Esterházy, který v klasicistním stylu přestavěl francouzský architekt Charles de Moreau (1758 -1840), kromě vídeňské aristokracie i zahraniční diplomaty, umělce a cestovatele, a esterházyovské sbírky a knihovny patřily
k nejvýznamnějším v Evropě. V takovém prostředí se dostalo mladičké talentované Elise vynikajícího kulturního, společenského i hudebního vzdělání. Jejími učiteli zpěvu byli italský tenorista Paolo Bevilacqua a stárnoucí, slavný a geniální Antonio Salieri (1750-1825) a Elisa směla účinkovat v knížecí dvorní kapele.

Ve stejné době působili ve sboru u křížovníků v Praze dva chlapci, sopranista a altista. Vynikající pěvec a ředitel mnichovské konzervatoře, rodák z Krasovic, a kdysi student příbramského gymnázia, František Hauser (1794-1870) vzpomínal, že oba měli přenádherné hlasy a byli vysoce muzikální. Sopranista Čaboun dokonce soupeřil i s divadelními primadonami. Sbormistr je však pro jejich muzikálnost a hlasovou zběhlost nutil zpívat daleko do mutace. Oba dva si zvolili povolání operního zpěváka, ale úspěšní nebyli. Hlasy barytonisty Čabouna i tenoristy Pohla zůstaly neznělé, nezralé.

Krásná Elise zatím zpívala v esterházyovských službách a hledala nové angažmá ve Vídni. Představila se v březnu 1822 v koncertní provedení Weberovy Silvany, v letech 1824 a 1825 zpívala Kärntnertortheateru, v březnu 1825 vystoupila spolu se svou velkou rivalkou, spolužačkou Josefa Slavíka z Pražské konzervatoře a budoucí "božskou Jetty", Henriettou Sontagovou (1806-1854) ve vídeňském Burgtheateru v ojedinělých provedeních Händelova oratoria Jephtha. Pak ji umění zaválo do Prešpurku a Štýrského Hradce. Tam v březnu 1823 zahájil provoz vlastní divadelní společnosti pozdější ředitel Stavovského divadla Johann August Stöger (1791-1862). Ještě téhož roku na Štědrý den jeho divadlo vyhořelo a s ním i fundus a knihovna. Díky solidární sbírce v řadě německých měst (výnosnou benefici uspořádala též Praha) mohla od ledna 1824 do října 1825 hrát se svým souborem v místní stavovské jízdárně. Tam bylo možno Elisu slyšet v jejích špičkových rolích v Krásné mlynářce, Lazebníku sevillském či v Italce v Alžíru. V jednom z představení zpíval Almavivu již zmíněný Ferdinand Pohl (1794-1832), rodák ze Semil, za kterého se mladá umělkyně záhy (1826) provdala a odjeli spolu na turné po Itálii, kde Elise, nyní jako Polledo-Beisteiner, byla obdivována v Pavii, Miláně, Veroně či Bologni a byla čestným členem mnoha Filharmonických společností. Manžel ztrácející hlas se upozadil.

Následovaly turné po severním Německu, Dvorní opera Drážďany, Brémy, Hamburg, Berlín, Praha, Vídeň a rozšíření repertoáru o další rossiniovské a belliniovské partie. V letech 1833-1835 přijala angažmá v Německém divadle ve Lvově, kde byl ředitelem kdysi v Praze obdivovaný, ale už nezpívající, podbrdský rodák Vojtěch Čaboun (1797-1868), za něhož se po mnoha úspěších v dalších operních domech provdala 9. září 1838. Profesionální kariéru završila ve Dvorním kurfiřtském divadle budoucího majitele hořovického panství Fridricha Viléma Hessenského (1802-1883) v Kasselu, jež řídil vynikající Ludwig Spohr (1784-1859).
Po roce 1848, kdy se trůny zatřásly a zakolísaly, se manželé Čabounovi i s dětmi přestěhovali do Prahy, kde v roce 1851, právě před stosedmdesáti lety, zřídili pěvecký ústav v domě na Ferdinandově třídě č. 1369. Mezi jejich žáky patřili dvorní zpěvačka v Darmstadtu Emilie Schmidt, slavná eberfeldská Norma a dvorní primadona ve Výmaru Emilie Rastelli, dcera zmíněného divadelního podnikatele J.N. Stögera Augustýna Stögerová, nástupce kdysi věhlasného Theodora Wachtela v Kasselu tenorista Jontov, berlínský první tenorista Woworský, barytonista Jakub Schwarz, první Jeník Jindřich Polák, první Kecal František Hynek, členka opery v Plzni a majitelka hudební školy Kateřina Summová, a mnozí další. Hlavně však Verdiho múza a první Aida, kostelecká rodačka Teresa Stolzová (1834-1902), primadona milánské Scaly a dalších evropských operních scén. 

Elisa Čabounová zemřela v roce 1866 ve Vídni, manžel Vojtěch o dva roky později v Praze; syn Václav se stal varhaníkem.

Dalším významným "Čabounem hudebníkem" byl hostomický rodák Jakub Čaboun (1803-1883), varhaník v pražském kostele sv. Vojtěcha. Oba jeho synové, Jan Nepomuk (1839-1902) a Václav (1840-1876) vystudovali pražskou varhanickou školu a stali se uznávanými varhaníky a hudebními pedagogy. Jan byl chorregentem v pražském františkánském kostele Panny Marie Sněžné, předčasně zesnulý Václav v kostele Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici.
Klasicistní dům č. 1369 na bývalé Ferdinandově třídě, kdysi sídlo slavného Čabounova pěveckého ústavu, který postavil ve 40. letech 19. století známý stavební podnikatel Chaura na části pozemku klášterní zahrady uršulinek, ustoupil v roce 1970 stavbě Nové scény Národního divadla v Praze.  V proslulém Haydnově sále zámku Esterházy v nyní rakouském Eisenstadtu, kde zpívala mladičká Elisabeth Pohl - Beisteiner Czabon -Čabounová, se konají koncerty dodnes.

Cyklus vokálních nočních koncertů ZÁMECKÁ NOKTURNA připomíná její osobnost v projektech k jubileům nejslavnější žákyně Čabounova pěveckého ústavu Teresy Stolzové. Ozdobou těchto koncertů bývá praprapraneteř slavné pěvkyně Ing. Kateřina Preislerová Stolzová.

Květuše Ernestová ©