17. listopad - jak se to má v Příbrami po 30 letech

2019-11-18 10:08:40 | Mgr. Jaroslav Hodrment ©

Třicáté výročí sametové revoluce se včera na Příbramsku oslavilo několika způsoby. Především si vážím odpoledního setkání v Památníku Vojna, které zorganizoval ředitel Hornického muzea Josef Velfl. Velmi zajímavé bylo mimo jiné také promítání dosud neviděného dokumentu z příbramské generální stávky na náměstí 17. listopadu.

(Ilustrační foto archiv)

Z hlediska historika je třicet let poměrně krátká doba na to, aby ji, po zpracování všech rozsáhlých dobových reálií, bylo možné jako celek zhodnotit s příslušným profesionálním nadhledem. V obyčejném životě lidském se však jedná o období poměrně dlouhé, nabité zásadními změnami.

Jako přímý účastník těch prvních několika měsíců, kdy jsem byl příbramským OF delegován a poté tehdejším kooptovaným zastupitelstvem zvolen do čela příbramské radnice, bych našemu čtenáři rád uvedl jen pár postřehů, střípků z té doby - snad již s jistým odstupem a nadhledem.

Především je třeba připomenout, že něžná (jak pěkně říkají Slováci) revoluce se odehrávala v době, kdy okupační armáda, tzv. Střední skupina vojsk, dislokovaná na řadě míst naší republiky, měla k okamžitému použití k dispozici přibližně 1500 tanků, 650 děl, asi 300 letadel (včetně helikoptér a bitevníků Su-25), asi 90 raketometů, speciální jednotku parašutistů a dle některých zdrojů byly na Libavé umístěny i rakety s jadernými hlavicemi řady SS-22.

Je myslitelné, že soudruzi Andropov či Černěnko (Brežněvovi nástupci), či nějaký jiný stalinisticky laděný sovětský generální tajemník, by se například mohli ve své funkci ve zdraví dožít listopadu 89. Jelikož sovětští vůdci tohoto typu neměli nikdy daleko k násilí, lze si snadno představit, jak by to s tím naším sametovým listopadem dopadlo.

Ostatně náš generál Alojz Lorenc (pověřený řízením centrálních kontrarozvědných správ Státní bezpečnosti) na jednání ÚV KSČ přišel s návrhem, aby se proti rodícímu se protestu použily silové složky, k čemuž nakonec, díky jakési neakceschopnosti ÚV či nedostatku "krytí" ze strany SSSR, podporu nezískal.

Oč tedy jde? Nad listopadem 89 viselo poměrně reálné nebezpečí jako Damoklův meč. A to, že nedošlo k násilí, krveprolití, následnému zatýkání a podobně, záviselo na poměrně křehkých historických okolnostech, opatrných jednáních, příznivých dobových soubězích.

Včerejší setkání dosažitelných aktivních účastníků příbramských listopadových událostí na Vojně bylo opravdu pozoruhodné. Sešli se zde lidé podobných vzpomínek, ale i různých, často diametrálně odlišných postojů a politických názorů. Přesto zde byla vidět radost - radost, že na ty nepříjemné věci můžeme už jenom vzpomínat. Už se tomu jen smát. Jako listopadovému spadanému listí.

Umění národa slušně a věcně diskutovat - ne nadávat, ne nenávidět, ne intrikovat, ne ponižovat, ne pomlouvat, ne manipulovat... To nám v dnešní době dost chybí. I když, tady v Příbrami se to v posledních několika letech už opravdu hodně zlepšilo. A to je věc, které bychom si po těch třiceti letech od sametové revoluce měli skutečně vážit. Pracovat na tom, udržovat to, zdokonalovat, pěstovat jako vzácnou rostlinu.

Tak ať se "ušlechtilým Příbramanům", jak píše Karel Valta, dobře daří, minimálně dalších třicet let.

Mgr. Jaroslav Hodrment ©