Radní Vácha hodlá „zaříznout“ řadu středočeských škol

2021-03-18 08:43:28 | Mgr. Jaroslav Hodrment ©

Novou a nadějnou politickou garnituru Středočeského kraje, která tak statečně a obdivuhodně vzala na svá bedra boj s covidem, začíná stále více ke dnu táhnout koule olbřímých rozměrů - takzvaná Váchova optimalizace středočeského školství.

Příbramské Gymnázium pod Svatou Horou je dle Váchy takovým „prubířským kamenem“. Až budeme rušit „osmou nebo desátou střední školu, tak už si toho nikdo ani nevšimne,“ prohlásil mimo jiné radní Milan Vácha na včerejším setkání s příbramskými zastupiteli. Naše plně obsazené a třicet let velmi dobře fungující gymnázium přirovnal ke končetině napadené gangrénou, kterou je třeba amputovat, a to velmi nevkusně přímo v hovoru k protestujícím studentům. Školy, nevyhovující jeho představě velkých „svazkových škol“, je třeba „zaříznout“.

Pan radní Vácha je v dnešní době opravdu výjimečný člověk. Jeho pseudoargumentace se podobá víření spadaného listí pod náporem chaotického větru, překotné výrazivo někdy až nápadně připomíná rétoriku předlistopadového komunistického sekýrníka. Jeho idea centralizovaného školství, takzvaných velkých „svazkových škol“, s kapacitou například tisíc či tisícdvěstě žáků, která podle něj má zajistit vyšší kvalitu vzdělání, je principiálně stejná, jako marx-leninské zakládání kolchozů nebo velkokapacitních drůbežáren.

Radní Milan Vácha je naprosto pevně a neomylně rozhodnut zrušit či přeorganizovat desítky středních škol na celém území Středočeského kraje. Jeho rozhodnutí je nekomunikovatelné. Jako bychom se snažili mluvit s hrajícím gramofonem. Dnes již dlouhá řada zveřejněných a pečlivě zpracovaných nesouhlasných argumentů se jej nedotýká, názor studentů, zkušených pedagogů či rodičů jej míjí, mínění naprosté většiny Příbramanů ho nezajímá, i když se pochopitelně tváří, že ano.

Školství je komoditou, která se bezprostředně týká nejen pedagogů a jejich žáků, ale zasahuje také rodiče, zpravidla rozvětvené příbuzenstvo, samosprávu, mediální sféru. To, co je nám jako optimalizace zde v Příbrami předkládáno, je ve skutečnosti počátek rozkolu, rozvratu, násilné sociálně-inženýrské přesouvání kapacit z okresu na okres, v důsledku pustošení středočeského školství.

Nemusím být politologem, není totiž nikterak těžké předpokládat, co se stane. Důsledek urputné a bezohledné aktivity pana radního Váchy je celkem jasný. Nesouhlas, kritika, odpor a neváhám říci až nenávist naprosté většiny občanů kraje nejen vůči radnímu Váchovi, který to jako stachanovec vydrží. Ale postupně proti celé politické garnituře, která Váchovu koncepci zaštiťuje. Nemluvím jen o emočním postoji, hovořím také a hlavně o oprávněné kritice.

Tato jasná a jednoduchá úvaha ještě do hlav většiny krajských zastupitelů zřejmě nedoputovala. Oni projednávají řadu věcí. Školství je jeden bod v celé řadě jiných bodů, zvláště dnes, v období nouzového stavu.

Ale je tady také slib, ve kterém se krajský zastupitel zavazuje svou funkci jako jednotlivá osoba „... vykonávat svědomitě, v zájmu kraje a jeho občanů“. Démon je skrytý v detailu. Malá chyba na začátku se stane velkou chybou na konci. Na druhou stranu, komu není rady, tomu není pomoci.

Takzvaný pokrok není lineárně stoupající křivka. Historie má vždy velmi silnou tendenci vracet se zpět do zavedených pořádků.

Mgr. Jaroslav Hodrment ©