Josef Vacek: Útok radnice na příbramské tradice pokračuje

2019-03-28 07:45:42 | Mgr. Josef Vacek ©

Dlouhá desetiletí objíždí Příbram a její okolí lidé s kolotoči, aby svými atrakcemi bavili vždy nové generace mládeže a dětí. Rodiny tzv. „světských“ zajíždí v rámci liturgického církevního roku se svými atrakcemi do mnoha měst a obcí Příbramska.

(Ilustrační foto archiv)

Postaví kolotoče a střelnice a za zvuku reprodukované hudby různých žánrů lákají příchozí na tradiční lidovou zábavu. I naše město a okres má svoje rodinné „klany“ světských, které se věnovaly a věnují provozování lunaparků. Rodiny Lagronů, Novotných, Dolejšů a Kopeckých provozující pouťové atrakce na Příbramsku patří do širokého společenství „českých světských rodů“, které stále jezdí nebo jezdily po České republice a po světě. Z těch nejznámějších musím zmínit rodiny Kludských, Berousků, Kaiserů, Kočkových, Janečkových, Palduchových, Werthaimových, Luňáčkových a mnohých dalších. Práce světských se ve většině případů dědí z generace na generaci.

K takové práci se člověk nedostane rozhodnutím, že se stane kolotočářem. Toto řemeslo se většinově dědí a člověk musí mezi kolotoči a střelnicemi vyrůstat. Výjimečně se světským stane někdo z tzv. „domácích“, i když takové případy se také stávají.

S příbramskými „světskými“ rodinami jsem se seznámil již téměř před čtyřiceti roky. Po návratu z vojny jsem začátkem osmdesátých let pracoval jako elektrikář u rozvodných závodů. A na jednotlivých štacích v Příbrami a jejím okolí jsem kolotočáře připojoval k elektrické síti. Z této pozice, jsem postupně poznal vůdčí osobnosti této komunity, Jaroslava a Václava Lagronových, jejich bratrance Zdeňka Lagrona nebo Václava Dolejše. Tito muži pro mne představovali klasické „archetypy světských“. Vedle skvělých komunikačních schopností byli zároveň vlastníky luxusních automobilů a hezkých domů. Ověnčeni zlatými řetězy kolem krku a zlatými prsteny na rukách zároveň znali katolický liturgický kalendář téměř jako duchovní. Měli výborný přehled o všech církevních slavnostech a svátcích pořádaných v jednotlivých městech a obcích k úctě svatých mužů a žen.

Tradice českých poutí a lidových slavností s nimi spojených byly dlouhá desetiletí jízdním řádem jejich životů. Se svými rodinami objížděli zavedené mariánské, svatojánské, josefské, petrské, ignácské, svatotrojiční a jiné pouti v rámci Příbrami a jejího širokého okolí. Tyto slavnosti se prostě nemohly obejít bez jejich kolotočů, střelnic a jiných atrakcí.

Nemohl jsem si přitom nevšimnout, že světské rodiny přistupovaly a přistupují ke své profesi jako k tradici. V jejich rodinné historii dochází k předávání kulturních hodnot a rysů z generace na generaci. Velký význam je spatřován ve sdílení společné identity, především rodinné provázanosti a soudržnosti. A v okamžiku, kdy mne osud zavál do čela příbramské radnice, jsem se všech těchto „dobrých“ vlastností světských rodin rozhodl využít při obnovování starých příbramských tradic.

V polistopadové euforii roku 1989 se nejdříve hornickým nadšencům podařilo obnovit tradiční „Prokopskou pouť“ na Březových Horách. Bylo samozřejmostí, že Lagronovi, Novotní, Dolejšovi a Kopečtí přitom byli. Pomohli svému městu, aby duchovní a společenský rozměr pouti byl doplněn také radostí dětských návštěvníků z pouťových atrakcí. Podobně obětavě pomohla především Olga Lagronová při obnově tradiční Václavské pouti, tentokrát spojenou s historickou částí staré Příbrami.

Trefit se termínově počátkem devadesátých let do zářijového svátku sv. Václava a získat do Příbrami lákavé atrakce z jiných měst nebylo úplně jednoduché. Nicméně se to podařilo a obnovená svatováclavská pouť byla léta pevnou částí příbramského společenského podzimu. Bohužel se již nepodařilo obnovit tradiční červencovou Jakubskou pouť, jejíž tradice sahala od 17. století až do roku 1950. Přesto celá devadesátá léta a v letech kolem milénia běžela obnovená pouťová tradice bez větších problémů.

Provozovatelé lunaparků platili městu přiměřenou částku za zábor veřejného prostranství, rodiny s dětmi navštěvovaly atrakce a všichni byli spokojeni. První problém nastal v letech 2011 a 2012 v souvislosti s rekonstrukcí obou hlavních příbramských náměstí (Náměstí TGM v Příbrami I a 17. listopadu v Příbrami VII). Je pochopitelné, že během rekonstrukce, jejímž cílem mělo být zklidnění dopravy, zvýšení bezpečnosti pěších a zkvalitnění života obyvatel, nemohli provozovatelé atrakcí náměstí využívat. Nicméně po slavnostních otevřeních nově opravených náměstí již nebylo provozovatelům lunaparků dovoleno v těchto prostorech lidové veselice dále pořádat. Údajně proto, aby nedošlo k poškození nových povrchů a jejich podkladů.

Přemístěním lunaparků mimo historické centrum na náhradní místa U Obory v Příbrami I, případně u plaveckého bazénu v Příbrami VII, byla část příbramských poutí spojených se starou Příbramí definitivně odtržena od svých duchovních kořenů. Bez podpory radnice se z nich stala pouze jedna z řady komerčních zábav, kterých Příbram nabízí desítky. Potřebnou společenskou a duchovní identitu si tak díky obětavé práci Spolku Prokop udržela pouze červencová Prokopská pouť.

Známé sobotní čepobití a následný nedělní průvod za účasti krojovaných horníků, hasičů, baráčníků a ostatních občanů pochodujícím celým městem až ke kostelu sv. Prokopa na Březových Horách stále navozuje historické tradice Příbrami a Březových Hor. Včetně následné polní mše před kostelem sv. Prokopa.

Ale i této po listopadu 1989 opětně obnovené tradici prokopských poutí se Vařekova radnice rozhodla dát poslední úder. Na březnovém jednání městského zastupitelstva většina zvolených zástupců ANO, KSČM, Příbramáků pro Příbram a ODS, naprosto nepochopitelně zvedla ruku pro zvýšení poplatků za zábor veřejného prostranství pro provozovatele lunaparků.

Nově mají provozovatelé pouťových atrakcí platit za metr čtvereční záboru městského pozemku třicet korun. V praxi to znamená, že pouhý jeden na Prokopské pouti bude třeba pro rodinu Lagronových znamenat náklad třicet tisíc korun (sic). Pokud uvážíme skutečnost, že atrakce zůstávají na místě pouti zhruba týden, znamenalo by to jenom 210 tisíc korun odvodů za zábor veřejného prostranství. Dalším fixním nákladem je také poplatek 5200 Kč společnosti ČEZ za připojení atrakcí k elektrické síti včetně dalších výdajů za spotřebovanou elektrickou energii. Vedle toho musí provozovatelé lunaparků pokrýt nákladové položky jako vodné a stočné, pohonné hmoty, STK, údržbu a obnovu vozového parku, údržbu atrakcí, revize techniky, pojistky atrakcí, pojistka návštěvníků, profesní pojistky, poplatky za provozovanou hudbu Ochrannému svazu autorů (OSA), investice na rozvoj atrakcí dle norem EU a také vlastní výplaty.

Tváří tvář této ekonomické realitě je proto z mého pohledu nepochopitelné vyjádření starosty města Ing. Jindřicha Vařeky. Ten k danému problému prohlásil: „U kolotočů a lunaparků jsou problémy, občany to ruší. To jsou důvody, proč tomu já za sebe nefandím.“

Jeho politický vliv kombinovaný s osobními antipatiemi vůči kolotočům a jejich provozovatelům tak bude mít za následek likvidaci nebo výrazné omezení programu Prokopské pouti. Jak prohlásili zástupci příbramských světských rodin, pokud zůstanou v platnosti „ekonomicky likvidační poplatky“ za zábor veřejného prostranství pro pouťové atrakce, nebudou se moci letošního ročníku Prokopské pouti zúčastnit. Provozování atrakcí za těchto podmínek by pro jejich hospodaření znamenalo čistou katastrofu.

Co k tomu říci na závěr, tradiční poutě včetně bohoslužeb v kostelích do centra Příbrami a Březových Hor prostě patří. Stejně jako pouťové atrakce, doplňkový stánkový prodej a doprovodný kulturní program. Pouť pomáhá také místním restauratérům a stánkařům, podnikatelům vylepšit tržby. Na druhou stranu je jasné, že pořadatelé se bez rozumné podpory radních a zastupitelů neobejdou. V poslední době je však viditelné, že současné vedení města Příbram se „programově“ odpoutává od historických tradic našich obou měst. A náhradou za to nabízí „bezduché“ komerční kulturní programy, které nemají s kulturním a historickým dědictvím Svaté Hory, Příbrami a Březových Hor (Pochod Krampusů, Masné trhy na Velký pátek a jiné) nic společného.

Na rozdíl od jiných měst a regionů si politická reprezentace Příbrami prostě neumí dostatečně vážit kulturního dědictví svých předků. Poslední obětí tohoto přístupu se tak nově stávají zástupci „komediantské komunity“, která již po desetiletí a vlastně staletí rozdává radost těm nejmenším. Nejméně od dob legendárního loutkoherce Matěje Kopeckého a jeho široké rodiny. Ostatně k jeho kořenům a tradici se dodnes jeho současní příbramští potomci z rodin Lagronů, Novotných a Dolejšů hrdě hlásí.

Mgr. Josef Vacek,
KDU- ČSL Příbram

Mgr. Josef Vacek ©