Jiří Padevět: „Lidé a národy se v čase moc nemění.“

2019-10-03 09:31:05 | Markéta Škodová ©

Ve čtvrtek 31. října zavítá do Příbrami spisovatel a ředitel nakladatelství Academia Jiří Padevět, který přijal pozvání Spolku ve čtvrtek do série debat s významnými osobnostmi českého společenského života. Už za jednu ze svých prvních knih – Průvodce protektorátní Prahou – obdržel v roce 2014 cenu Magnesia Litera.

Jiří Padevět.
(Foto: archiv J. Padevěta)

Od té doby publikoval celou řadu titulů, jež spojuje zájem o tuzemské novodobé dějiny, zejména o období 40. a 50. let minulého století. V Televizi Seznam Jiří Padevět uvádí pořad Krvavá léta, kde diváky seznamuje s místy spojenými s nacistickou a komunistickou tyranií. Jako pozvánku na setkání s ním nabízíme tento krátký rozhovor.

V průběhu několika posledních let jste se stal známým nejen jako spisovatel, ale i coby osobnost vstupující do veřejného dění, ať už prostřednictvím komentářů, diskuzí nebo vystupování na různých shromážděních. Změnila nebo formovala Vás tato „nová“ zkušenost?
Jestli jsem se stal známým, nevím, ale je pravda, že rozhovory dávám poměrně často, na vkus introverta až příliš často. A jestli mne to změnilo, to je otázka spíše na moje blízké. Sám doufám, že nezměnilo, že jsem to pořád já. Ale pořád mne udivuje, že někoho zajímá, o si myslím… Možná mne trochu změnila doba, která si žádá čím dál více jasné občanské postoje.

Člověka nutně napadá, kde berete čas na všechny své aktivity. Kromě psaní a nezbytného a soustavného studia řídíte nakladatelství Academia a taky někdy musíte spát…
Spát se musí, to je pravda, ale pracovat se taky musí, což je dobře. Možná je to tím, že všechno, co dělám, mě nesmírně baví a naplňuje, a že mám možná až neuvěřitelné štěstí na lidi okolo sebe. Hlavně se strašně nerad nudím, tak to zaháním psaním.

Jeden díl Vašeho seriálu Krvavá léta byl věnován komunistickému lágru Vojna. Jsou i další témata, která Vás v souvislosti s Příbramskem zajímají nebo která jste zpracoval?
Další z dílů Krvavých let byl věnován poslednímu velkému bojovému střetu mezi Rudou armádou a jednotkami Waffen-SS u Milína. Nejsem si jist, jestli jsou lesy okolo Lnářů ještě Příbramsko, ale v každém případě se tam odehrála v květnu 1945 tragédie jednotek Ruské osvobozenecké armády, takzvaných Vlasovců. Na Příbramsku na konci války působilo také několik sovětských zpravodajských výsadků, na které se v Krvavých letech časem jistě dostane.

V nejbližších dnech Vám vyjde knížka Sny a sekyry skrývající řadu zdánlivě všedních mikropříběhů obyčejných i neobyčejných lidí, jež předcházely zlomovým událostem dvacátého století. Zájemci měli možnost je pravidelně číst na Vašem facebookovém profilu. S jakými reakcemi jste se setkával a překvapily Vás některé?
V případě krátkých příběhů, které vznikají velmi často jako odřezky nebo špony při psaní historických průvodců jsem v podstatě nezaznamenal negativní reakci, dokonce ani v případě příběhů o protikomunistickém odboji, který nevím proč dodnes považuje pár lidí za kontroverzní. Spíše mne překvapuje, že se příběhy čtenářům líbí a že jsou ochotni si k nim dohledávat širší historické souvislosti.

Máte pocit, že v průběhu posledních 100 let se Češi zásadně změnili?
Nemění se národy, ale moc ani lidé. Spíše se mění kulisy a osvětlení scény.

Spolek ve čtvrtek už pořádal debaty se dvěma prezidentskými kandidáty. Myslíte, že Vás v budoucnu budeme moci zmiňovat jako třetího?
Nestrašte. Vždyť bych neměl čas na psaní a ochranka by se mnou určitě nechtěla chodit do antikvariátů a na hroby našich padlých…

Díky za rozhovor a těším se na setkání 31. října od 19 hodin na Malé scéně příbramského divadla.

Markéta Škodová,
Spolek ve čtvrtek

Markéta Škodová ©