Immersive koncerty stírají hranici mezi hudebníky a diváky - rozhovor s indickým dirigentem Debashishem Chaudhurim

2019-04-11 09:54:39 | Hudební festival Antonína Dvořáka, Radka Svobodová ©

K Hudebnímu festivalu Antonína Dvořáka Příbram (25. 4. – 11. 6. 2019) patří také několik nevšedních projektů.

Indický dirigent Debashish Chaudhuri.
(Foto Hudební festival Antonína Dvořáka)

Ať už jde o benefici pro vilu Rusalka, Den s Antonínem Dvořákem, kompoziční soutěž pro skladatele do 40 let nebo aktivity pro děti, jsou právě takové akce dalším zpestřením koncertního programu. V loňském roce byl divákům navíc poprvé představen originální koncept immersive concerts.

U těchto koncertů se ruší odstup mezi umělci a diváky. Divák se stává nedílnou součástí uměleckého výkonu, zažívá hudbu zevnitř tělesa a je nejen v centru dění, ale jeho přímým účastníkem, který ovlivňuje konečný výsledek koncertu.

Za úspěšnou premiérou a dalším pokračováním v letošním roce stojí indický dirigent Debashish Chaudhuri a americký dirigent David Rutheford společně s Příbramskou filharmonií. Na několik otázek v češtině ochotně a česky (!!) odpověděl Debashish Chaudhuri. Jak je to možné? Přečtěte si krátký rozhovor a dozvíte se více.

Prozradíte nám, jak se přihodilo, že se indický dirigent usadil v Praze? Co vás přivedlo do České republiky?

Osud mě přivedl z Kalkaty do Prahy v době, kdy jsem toužil ještě více prohloubit svůj vztah k evropské klasické hudbě. Dozvěděl jsem se o možnosti jít studovat do České republiky a díky povědomí o přátelském vztahu obou zemí mně přišlo jako zajímavý nápad vydat se právě sem. Tak jsem jako první Ind začal studovat dirigování na Pražské konzervatoři. Časem jsem si uvědomil, že to byla výborná volba. V Čechách je velmi bohatá hudební historie a česká hudební kultura patří mezi poklady ve světovém orchestrálním repertoáru. Seznámil jsem se také s rodinou Antonína Dvořáka, a tím se ještě prohloubil můj osobní vztah k jeho hudbě. A dostal jsem se tak i do Příbrami.

Co se vám vybaví, když se řekne Příbram?

Právě oblast, ve které žil a tvořil Antonín Dvořák. To je asi má hlavní asociace s Příbramí. Poprvé jsem přijel do vašeho města před 18 lety, abych potkal skladatelova vnuka Antonína Dvořáka III. "Děda a babička" mě neuvěřitelným způsobem přijali do jejich rodiny a vřele na ně dodnes vzpomínám. V následujících letech jsem se seznámil i s širší historií města a nyní se mi k němu nevyhnutelně pojí i Hudební festival Antonína Dvořáka. Je pro mě ctí a radostí být jeho součástí. Za ta léta se Příbram také hodně modernizovala, ale je dobře, že si i přesto stále zachovává svůj historický charakter. A samozřejmě opravdovou perlou je Svatá hora. To je pro mě velmi silné duchovní místo. 

Loni jste společně s Davidem Ruthefordem představili v rámci Hudebního festivalu A. Dvořáka Příbram velmi zajímavý a nevšední koncept. Jak byste čtenářům jednoduše popsal váš projekt immersive concerts?

Na tomto koncertě není jasná hranice mezi posluchači a hudebníky, jak to bývá obvyklé na běžných koncertech. Na imerzním koncertě diváci zažijí hudbu "zevnitř" orchestru. Tento zážitek jim poskytne úplně jinou dimenzi toho, co slyší, vidí a vnímají. Snahou každého imerzního koncertu je, aby se posluchači stali jeho přirozenou součástí. Tento koncept má obrovské možnosti, co a jak tvořit, a každé představení je vlastně úplně jiné. A také každý návštěvník zažije něco jiného. Lepší, než to popisovat, je přijít a zažít to na vlastní kůži. Letos budete mít opět příležitost.

Překvapila vás něčím loňská premiéra a připravujete pro letošní rok nějaké změny?

Ano. Překvapilo a potěšilo mě, jak otevření byli příbramští diváci. I přesto, že jedna skladba byla dost moderní, tak způsob, jakým byla provedena, umožnil posluchačům jí porozumět a reagovat s nadšením. Ukazuje to potenciál imerzního koncertu, kde není důležité jen "co", ale také "jak". Pro letošní rok máme připravené úplně jiné téma a elementy, které uvedeme. Zaměření letošního ročníku festivalu se soustředí na žáky Antonína Dvořáka, což bude jistě velmi zajímavé.

Děkujeme za rozhovor

Hudební festival Antonína Dvořáka, Radka Svobodová ©