Příbramská waldorfská škola na Duhovém divadle v Písku

2014-06-10 07:36:43 | Redakce a PhDr. Iveta Machutová ©

Duhové divadlo je celostátní přehlídka divadelních představení waldorfských škol v Písku. Letošní 9. ročník Duhového divadla se uskutečnil 6. 6. – 7. 6. 2014  v Písku a účastnilo se ho celkem 21 souborů základních a středních waldorfských škol z celé ČR a Slovenska. Účast byla nebývalá: vystoupilo rekordních 368 účinkujících! K vidění bylo 26 představení na čtyřech divadelních scénách (Divadlo F. Šrámka, Divadelní kavárna, Divadlo Pod čarou a Loutkový sál Kulturního domu).

Hned dvěma představeními se na úspěchu akce podílela Waldorfská škola Příbram a sklidila obrovský úspěch. Odpoledne v Loutkovém sále vystoupili učňové truhláři a kováři s pohádkou Jana Wericha Rozum a štěstí. Naše spolužáky jsme byli podpořit, a tak jsme se stali svědky výbuchů smíchu, které provázely celé představení. Bavily se děti i dospělí a všichni jsme si odnesli s sebou to pradávné dilema: “Co více potřebuje člověk k životu? Štěstí nebo rozum.“ Já mám ve věci jasno: Určitě chci Rozum v podání Matyáše Hrečína i Klárku Machutovou jako Štěstí. Šimon Svoboda byl v roli pasáčka měnícího se v prince neodolatelný a princezna - Fanda Albert - prostě k nakousnutí. Všem jsme věřili: starému králi jeho zlost (Petr Liška), strážci, rádcovi a katovi jejich loajálnost (Filip Mareš, Petr Bendásek, Jirka Dostál), starému otci jeho opileckou bezradnost (Tomáš Nerad), zahradnickému mistrovi jeho dobrotu a laskavost (Martin Jílek). Skvělý výkon, kolegové! Myslím, že právě díky „duhovému setkání“ ve Vás zůstane hřejivá vzpomínka na léta strávená u kovadliny či za truhlářskou hoblicí.

Krásný letní večer rozzářilo pak druhé vystoupení Příbrami, tentokráte studentů Waldorfského lycea. V rámci Dramatické výchovy a ve spoustě volného času nastudovali Cimrmanův Záskok. Vybrat si takový známý kus je velice zrádné: vždycky Vás budou srovnávat s herci profesionály Smoljakem, Čepelkou či Svěrákem. A jak může takové srovnávání dopadnout?! Sledovala jsem představení zpoza opony coby nápověda, připravená kdykoliv zaskočit, vypomoci. Ale nebylo to vůbec třeba: herci si hráli s textem s nadsázkou, ironií a vtipem. Poradili si naprosto se vším: Šimon - Vlasta si zapomněl knír - nevadí, dosadili jsme do textu pohotově chmýří pod nosem, změna textu - není problém, navážeme a jedeme dál.

A k jednotlivým výkonům: Ondra Venclík (Vavroch) chce být hercem a má to v srdci. Byl prostě jednička, doslova propotil košili, vydal ze sebe všechno a jeho závěrečné objetí mělo sílu chlapa. Monika Znamenáková jako dr. Vypich si skvěle poradila s mužskou rolí i s ráčkováním, byla přesvědčivá, vážná a svým klidem (byť hraným) držela ostatní herce. Šimon Šerý v roli Vlasty měl opačný problém: sundal kožené černé oblečení, džíny a navlékl bílou sukničku, punčošky a šněrovačku. Jeho hlas zazněl silně a vždy v pravou chvíli. David Živčák, který je na rozdíl od Miloně Čepelky, jehož roli hraje, chlap jako hora a má hluboký hlas, pojal roli po svém a dal do ní úplně všechno. Rozesmával publikum snad každým svým výstupem. Hloupého podruha Bártu hrál Damián Lenk. Tady bych si troufla tvrdit, že svým výkonem snad i zastínil herce Cimrmanova divadla. A principál alias invalida Karásek? Zvládl svou roli na jedničku. Na rozdíl od zkoušek nedrmolil, mluvil nahlas a v tu správnou chvíli. Večerní Písek prostě patřil Příbrami - ovace ve stoje herce několikrát vytáhly zpět před oponu.

Největší odměnou pro mě bylo nadšení ostatních studentů ročníku, že chtějí hrát také a než jsme dojeli do Příbrami, už jsme věděli, co budeme hrát příští rok. Ale to si necháme jako překvapení.

PhDr. Iveta Machutová

Redakce a PhDr. Iveta Machutová ©